1) Věnovat by se měla pozornost uspořádání a úklidu místa, kde se pracuje, najít si čas na příjemnou změnu v místě práce a neskladovat nepotřebné věci. Okolo pracovního místa vymezit osobní prostor (milé předměty, fotografie apod.)
2) Pro uspokojování potřeby podpory je nutné zkoumat, kdo může být vaší oporou na lidské i profesní úrovni.
3) Dále by se mělo využívat profesionálních cest ke zvyšování kompetence: sdílení úspěšných i méně úspěšných konzultací v neformálních rozhovorech, hledat obohacující výcviky, sdílet nové poznatky, zkoumat možnosti využívat sebevzdělávání jako základní formy profesionálního seberozvoje.
4) Hledání si nejpříjemnějšího druhu péče o své tělo jako je zdravé sezení, relaxační chvilkové techniky, uspokojování potřeb péče. Společně s nimi je potřeba myslet na své bazální potřeby jídla, pití, odpočinku.
5) Respektování a rozlišení hranic toho, co je profesionálně bezpečné a co je riskantní, je nutné pro uspokojení bezpečí a limitu. Zvládnout odmítat to, co je nebezpečné pro vás i vaší práci. Hledat možnosti, jak sdílet to, čeho se jedinec bojí a co ho ohrožuje a nacházet možné změny.
6) Být pozorný ke skutečnosti, že výcviky a supervize by se měly podporovat, a ne ohrožovat.
7) Najít a respektovat svou osobní hranici práce a odpočinku, hranice profesionální kompetence a právo k vlastní úvaze, zda na to mám nebo nemám.
8) Utvářet svou dovednost vymezovat hranice jednotlivých konzultací, učit se je ukončit jako první.
9) Pracovat na zvědomění hranice pracovního prostoru a života. Budovat hranice pro „vnitřní práci“ (není vhodné myslet nad prací doma, přemýšlet nad problémy před spaním apod.).
10) Svojí bezpečnost, pokud se v práci necítí dobře, může podpořit tím, že změní pracovní místo či svou roli na pracovišti.
Pokud má pracovník své pracovní zázemí na kvalitní úrovni, je obklopen klidem, dokáže i posouvat hranice svého výkonu.
